INTERVIEW S FRUKKEM ALIAS ACEM


Jak by ses popsala třemi slovy?
„Snílek, samotář, podivín.“

Jak ses dostala ke kapele?
„Ta myšlenka nás s Jančou (Paula) napadla už dávno v bývalé kapele, kde jsme se ale jednou opravdu škaredě rozhádaly. Nebavily jsme se snad dva roky. Nicméně jsem na si na ten nápad jednou tak vzpomněla a ozvala se jí, jestli by do toho šla… Souhlasila.“

Býváš před koncertem nervózní?
„Strašně moc. (smích) Troufám si říct, že to někdy hraničí až s panickou úzkostí. (velký smách) Je to tedy lepší a lepší, ale jsou to opravdu pidikrůčky… Začíná to ráno a úplně mě to přechází většinou až tak u třetí písničky… a to vystupuju už skoro pět let.“

Jaký je tvůj vysněný aparát/nástroj?
„No můj kytarový sen jsem si víceméně splnila Gibsonem SG. Miluju jí!! Ráda bych časem i nějakýho Telecastera od Fendera. A samozřejmě budu muset pořídit tu Les Paulku jako má Ace. Přiznám se, že aparatuře až tak nerozumím. Miluju ale typickej uřvanej marshallovskej zvuk, tak třeba jednou na něco našetřím.“

Jaké jsou tvé hudební vzory, inspirace či kořeny?
„No tak to bych mohla psát rovnou román. Jsem hodně ovlivněná érou 70.–80. let. Pouštěli mi to asi už v kolíbce jako miminu. Poslechnu si ale opravdu všechno. Od rock‘n‘rollu přes všechno možný rockový, metalový, popový, podivný až po nějakej deathmetal. Moje hudební vzory? Když už hraju na kytaru, tak první tři co mě napadají, tak Angus Young, Adrian Smith, Steve Clark… ( miluju jejich sóla). “

Čím se nejraději bavíš ve volném čase?
„No v poslední době se naplno věnuji rodině. To dělám samozřejmě s láskou (úsměv) …ale jinak mám moc ráda festivaly, koncerty, muzea, divadla, kina (být milionář, tak mám víc lístků jak účtenek z obchodu). Paradoxně jsem ale taky moc ráda sama, to si pak zpívám, hraju, šiju, peču (ale vaření mě nebaví), maluju, modeluju z fima. Jsem takový velký dítě, mám svůj vlastní svět.“

Které tři věci by sis vzala na pustý ostrov?
„Když věci, tak určitě vanu s ledem, pač nesnáším horko. (smích) Slunečník. A kyblík s lopatkou a bábovkama, abych se zabavila. Asi jste čekali že si vemu kytaru... jenže mě bez aparátu moc hrát nebaví a španělu nemám.“

Jaké je tvé oblíbené jídlo a co naopak nepozřeš?
„No tak to by bylo na další román... Mám fakt ráda maso a pak všelijaký pečivo, pizzu, sladký… a třeba guláše od táty jsem se ještě nikdy nepřejedla. (úsměv) Nesnáším houby a tavený „sýry“.“

Kdybys měla možnost přivést někoho zpátky k životu, kdo by to byl?
„To nemůžu říct, těm ostatním by to bylo líto. Takže buď všecky naráz, nebo nikoho.“

Tvá oblíbená životní moudrost, motto?
„Nemám moc ráda moudrosti a motta… ale slovy Bobba McFerrina: ‚Don't worry, be happy.‘“

Máš z něčeho fóbii?
„Haha… Dobrej pokus. Neřeknu. (smích)“

Jaký je tvůj nejzhoubnější zlozvyk?
„Kafe a sladký po obědě… toho se asi nikdy nezbavím.“

Prozradíš na sebe ještě něco?
„Jsem moc ráda, že máme s holkama kapelu. Je to můj malej splněnej sen a občasnej útěk od reality a stereotypu.“