JAK TO BYLO, JE A BUDE

Kapela Kiss Moravian Girls vznikla v září roku 2013. To vím zcela jistě, jelikož se tak odehrálo záhy po mých státnicích. Přestože nemám zrovna sloní paměť, pokusím se vám povědět trochu více a budu doufat, že mě mé milé kolegyně postupně doplní.

Jana (alias Paul)

Pravděpodobně někdy v roce 2008 jsme (zasáhnutí postpubertálním návalem temnoty) s několika nadšenci založili kapelu Mortal Enemy. Byl to projekt zvláštní. Secvičili jsme společně jedinou věc – Black No. 1 od Type O Negative. Na zkoušky jsem nosívala papír, na kterém bylo vypsané, jak ta písnička postupuje. Bez něj ani ránu. Až na basáka to tehdy vlastně také byl takový „dívčí projekt“. Na kytaru jsem hrála já a Verunka (která posléze odešla), za bicíma Nelča a na klávesy Peťa. Ta k nám přivedla zpěvandu, nějakou Zuzku. Tehdy už jsem pár let neuvěřitelně frčela na Kiss a snila, že budu stát na pódiu s Acem Frehleym. Nikdy bych ale neřekla, že právě tahle Zuzka se jednou stane naším Genem!

Zuzka měla nelehký úkol přezpívat Petera Steela. Mně se při jednom alkoholovém dýchánku zase povedlo zlomit krk kytary značky Hyundai (ano, vážně dělají i kytary). Oprava stála snad víc než samotná kytara. Zuzka přišla s tím, že než to bude hotové, může mi kytaru půjčit její ségra. Nějaké krémový telátko, už přesně nevím. Ségra mi kytaru sice půjčila, ale nechtěla se od ní hnout. A tak jsem poznala Frukko, které se na mě celou zkoušku neskutečně mračilo, jako bych její kytaře měla ublížit. Tou dobou bych stěží uvěřila, že se spřátelíme, natož že spolu v budoucnu „uklohníme“ nápad holčičích Kiss, kde já budu Paul a Frukko Ace. Ale žádný dobrý příběh nezačíná tím, že se všichni už od začátku totálně žrali, no ne?

Kapela Mortal Enemy překvapivě neztroskotala z důvodu tvůrčí krize, ale pro to, že opakovaně přicházela o zkušebnu. Se Zuzkou jsem se pak už příliš nestýkala, zato s Frukkem jsme se docela sblížily. Měly jsme (a máme) hodně podobné oblíbence. Taky jsme se nikdy nechtěly smířit s životem obyčejných smrtelníků, chtěly jsme být „rockstars“. A tak se nějak stalo, že jsme si k sobě opět přizvali Verču a založily další kapelu. Pracovní název zněl „Sex Drivers“ podle písničky od W.A.S.P. Protože jsme ale byly tři kytaristky, rozhodla se Verča přeorientovat na basu. Bubnoval nám Jirka a zkoušky probíhaly u Frukka na chatě. Hráli jsme převážně věci od The Runaways a Joan Jett a taky jsme samozřejmě uměli Breaking the Law, ta byla myslím první. Důležité je, že finální název tomuto „tělesu“ nakonec dalo Frukko – Jevells. Když bych měla popřemýšlet, ve kterém to bylo roce, tak dle určitých indicií typuji přelom 2010/2011. Ještě jsem totiž nechodila s Martinem (Ace z Kiss Czech Company) a Frukku jsem se tou dobou svěřila s touhou mít vlastní, čistě ženský revival Kiss.

Ale zpět k Jevells. Do čeho se nám nikomu nechtělo, byl překvapivě zpěv. Frukko objevila přes inzerát nějakou Lenku, která aspirovala na naší zpěvačku. Dali jsme si s ní sraz. Tady jsem si už jistější, bylo léto roku 2011. Když nám Lenka zazpívala, byli jsme úplně paf. Ale jak už to bývá, talent na jedné straně bývá často vyvažován nějakým hrubým deficitem v osobnosti. Lenka mi prostě neseděla, neseděla ani Verči. Nastala hádka. Ve výsledku jsme s Verčou z kapely odešly a Lenka zůstala. Zavázala jsem se, že s Frukkem už nikdy nepromluvím. Co se pak dělo v Jevells už nevím. Snad jen to, že Verču na basu nahradila Zuzka.

Mezi roky 2011 až 2013 jsme se s Frukkem opravdu nestýkaly. Proto jsem ráda, že našla odvahu mi v létě 2013 napsat (nerozešly jsme se v dobrém). Vzpomněla si na ten nápad s Kiss. Nechtěla jsem s ní dávat dohromady žádný další projekt, ale přece nemůže zakládat Kiss beze mě! (smích). Dál už je to asi zřejmé. Přes inzerát se Fru povedlo sehnat úžasnou a nepřekonatelnou Marťu, alias Petera. Koho jiného na basu, než ségru Zuzku alias Gena. Trochu těžší bylo rozhodování, kdo bude Paul a kdo Ace. Vždycky jsem chtěla hrát sólovku a Frehleyho sóla jsem znala zpaměti. Znát ale neznamená umět zahrát. Nakonec jsme to politicky rozhodly podle vlasů. Fru jako Ace, já Paul. První věc, kterou jsme společně secvičily, byla C'mon and Love Me. Poprvé jsme na pódium vylezly až 18. 4. 2014 v přerovském Exitu. Tehdy ještě bez pořádných bot, make-upu a v „home made“ kostýmech. Ty nám sloužily až do letošního roku! Nyní však máme kostýmy nové, profi barvy na obličej a boty, ve kterých se z nás stávají dvoumetrová monstra.

Náš příběh rozhodně nekončí!

SEE YOU LATER:-*