INTERVIEW S MARTINOU ALIAS PETEREM


Jak by ses popsala třemi slovy?
„Normální, normal, normale…“

Jak ses dostala ke kapele?
„Přes inzerát.“

Býváš před koncertem nervózní?
„Tak určitě…, to asi všichni. (smích) Nervozitu zaháním žvýkačkou, a to jsem teprve nervózní, když tu žvýkačku nemám. (smích)“

Jaký je tvůj vysněný aparát/nástroj?
„To je těžká otázka pro bubeníky. Ale v sekci plechů (činelů), jsem teď spokojená se značkou Anatolian, řada Ultimate. Vysněných částí je hooodně. (smích)“

Jaké jsou tvé hudební vzory, inspirace či kořeny?
„Fuuha, těch je moc. (smích) Tak třeba Tommy Clufetos, Brian Tichy, Miloš Meier,… To jsou jen příklady těch bohů za bicími.“

Čím se nejraději bavíš ve volném čase?
„Ráda trávím svůj volný čas s přáteli, rodinou, v přírodě nebo poslední dobou ráda žehlím (velký smích) … To je teď ten pravý relax ve zkouškovém období. (smích)“

Které tři věci by sis vzala na pustý ostrov?
„Rádio na baterky, baterky do rádia a zásobu hořké čokolády.“

Jaké je tvé oblíbené jídlo a co naopak nepozřeš?
„Nejoblíbenějším jídlem je krajíc chleba, namazaný máslem a na něm kousky tvarůžků. Nesnáším játra.“

Kdybys měla možnost přivést někoho zpátky k životu, kdo by to byl?
„Člen mé rodiny.“

Tvá oblíbená životní moudrost, motto?
„Život je jako Rock and roll. Nezáleží na tom, jak se tancuje, ale jak se v něm cítíš.“

Máš z něčeho fóbii?
„Nevím o tom.“

Jaký je tvůj nejzhoubnější zlozvyk?
„Není jeden.“

Prozradíš na sebe ještě něco?
„Lepší nevědět.“